Jiří Grus

Český malíř, komiksový kreslíř a scenárista Jiří Grus se narodil v dračím městě Trutnově 20. 11. 1978. Absolvoval Akademii výtvarných umění, ateliér klasické malby Zdeňka Berana (2004). Jako malíř se stal známým, jako malíř komiksů ještě známějším.

Vnitřní dialogy Jiřího Gruse
Jeho komiksy Nitro těžkne glycerínem a Voleman, najdete v první desítce nejlepších českých komiksů všech dob. Získal několik komiksových cen Muriel. Ilustroval díla Hrabala, Fukse, Vančury, Haška, Picka a dalších. Jiřího kresby, které se díky poctivosti provedení posouvají mezi umění, snesou srovnání se Zdeňkem Burianem. Toto srovnání nejlépe vyzní v ilustracích díla Jaroslava Foglara. Jiří žije a tvoří v Trutnově, kde se narodil.

Studium malby bylo pro Vás čím?
Pokračováním rozvíjení výtvarných dovedností v prostředí, které studenta uvede do širšího kontextu výtvarného umění a jeho provozu. Na AVU jsem studoval v letech 1997-2004 v Ateliéru klasické malby prof. Berana, kde se kladl důraz na řemeslné zvládnutí malířské techniky. Zajímaly mě postupy a pojetí starých mistrů typu Rubense, ale i realistická malba 19. století. Pro mé zaujetí to bylo ideální místo.

Proč právě komiksová tvorba?
Komiks mě zajímal od dětství, myslím, že jsem už kolem 7-8 roku zkoušel vlastní výtvory. Okouzlil mě ten princip, kdy pár obrázků řazených smysluplně vedle sebe získává schopnost nést příběh a myšlenku. Bavily mě i filmy, ale komiks měl v sobě prvek svobody, protože bylo možné pokusit se zhmotnit vlastní epické představy a to s minimem nákladů.

Máte nějaký umělecký vzor?
V dětství jsem měl několik vzorů, od kterých jsem se učil, třeba Káju Saudka. Komiks je přese všechno časově náročná disciplína, kreslíř musí být schopen nakreslit vlastně cokoli. Dnes třeba při práci na ilustracích Rychlých Šípů myslím na Zdeňka Buriana nebo Jana Fischera, ale jde už spíš o takový vnitřní dialog s nimi, který mi ve chvílích krize dodá odvahu nebo pomůže najít řešení tam, kde během práce tápu.

Co malujte rád a čemu se raději vyhnete?
Maluji rád lidi a teď už mnoho let i krajinu, nebo městskou krajinu. Obecně mě zajímá prostor mezi jednoduchou linií, tvarem, zkratkou a vrstevnatou výstavbou, která vede k prohloubení a určité míře iluzivnosti. Myslím, že se nevyhýbám ničemu smysluplnému, ale je pravda, že třeba automobily, letadla nebo technika obecně mě vlastně moc neoslovuje, neumím se u toho správně nadchnout.

Jak se stalo, že Vás oslovila Skautská nadace Jaroslava Foglara?
Roman Šantora z Nadace znal moji komiksovou tvorbu, ale i práci pro nakl. Karolinum, kde téměř 20 let ilustruji literární díla edice Modern Czech Classics. Tam najdeme třeba povídky B. Hrabala, Fuksova Spalovače mrtvol, Durychovu Boží duhu apod. Požadavek byl, aby ilustrace pro Stínadelskou trilogii byly plastické, epické a lehce umělecké. Při práci na Rychlých Šípech jsem zkrátka mohl přirozeně propojit to, co jsem se naučil v příbuzných disciplínách.

Jak velká to byla pro Vás výzva ilustrovat Foglarovky?
Ještě když jsem kolem roku 2020 odevzdával ilustrace ke knize Stínadla se bouří, jsem netušil, jak širokou fanouškovskou základnu foglarovský svět stále má. Lidé mi začali sami od sebe psát, často kladně a nadšeně, ale objevily se i kritické výtky ohledně mého pojetí, nebo upozornění na odchylky od textu apod. Postupně jsem začal prodávat i originály ilustrací nebo malovat Rychlé Šípy na zakázku, což mě v podstatě zachránilo a mohl jsem dál pokračovat.

Jaké byly reakce „skalních příznivců“ Rychlých šípů?
Budoucnost v mém povolání se vždy odvíjí od dobře odvedené práce v přítomnosti. Člověk musí s každým dalším projektem potvrzovat kvality a vytvářet si tak nové příležitosti. Je to náročné, ale vybral jsem si to pro tu velkou míru svobody, ale i zodpovědnosti.

Na čem aktuálně děláte a co byste rád dělal v budoucnu?
v současné době ilustruji Stín kapradiny Josefa Čapka pro Karolinum, s kolegou Džianem Babanem připravujeme nové díly komiksů s Rychlými Šípy, většinu času ale trávím v atelieru při práci na vlastních malbách.

Děkuji za milý a upřímný rozhovor. Přeji Vám jen takové výzvy, které využijí a prohloubí Váš umělecký potenciál.

Luděk Sládek, foto © archiv Jiřího Gruse