Věžové domy Havelského města v Rytířské ulici

KAM s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Věžové domy Havelského města v Rytířské ulici

Středověká Praha měla rovněž výškové budovy, které byly postupně nacházeny především v jižní a jihovýchodní části Starého Města pražského, které z hlediska postupného osidlování tohoto prostoru patří mezi jeho nejmladší části. Mimořádně zajímavou koncentraci věžových domů potom nacházíme podél tzv. Nového tržiště, které bylo centrem nejmladší části Starého Města, tedy Města u kostela sv. Havla (Civitas circa S. Gallum) - Havelského Města (německy Gallusstadt).

Město s pravidelným protáhlým půdorysem bylo přiložené k jihovýchodní partii staroměstského opevnění a ve středu náměstí o délce 560 metrů a plochou více než tří hektarů stál farní kostel sv. Havla. Náměstí lemovala pravidelně vyměřená zástavba tvořená výstavnými měšťanskými věžovými domy, jejichž pozůstatkem je dodnes výrazná dominanta domu č. p. 403 poblíž nároží ulic Rytířská a Na Můstku. Stavebně historické průzkumy a archeologické průzkumy postupně v v jihovýchodní frontě náměstí identifikovaly až sedm podobných objektů, které vyrůstaly okolo poloviny 13. století.
Pod termínem věžový dům je možno si představit kamenný měšťanský dům, jehož součástí je rovněž kamenná věž o třech i více patrech. Ta plnila pochopitelně více funkcí, ale byla především stavbou reprezentační a obrannou, kterou bylo možno snadno uzavřít a bránit například při četných a písemnými prameny doložených potyčkách mezi znepřátelenými měšťanskými rody, klany či ozbrojenými služebníky. Byly rovněž symbolem statusu, zárukou bezpečnosti, ale sloužily též k ubytování významných hostů, někdy i panovnických rodin, či k hospodářskému provozu, především skladování zboží nebo cenností. Mezi věžemi se nacházela nižší uliční křídla respektující uliční čáru náměstí. Z něho vedly portály do vstupních síní domů či průjezdů vedoucích na vlastní parcely za domy, čímž byl výhodně propojen veřejný prostor s vnitřkem domu za účelem obchodu či řemesla. Zadní části parcel sahaly až k hlavní hradbě městského opevnění, čímž jejich majitelé ovládaly přilehlé městské brány či dílčí úseky opevnění.
Obyvatelé těchto objektů nepochybně patřili k nejzámožnějším a nejvýznamnějším pražským měšťanským rodinám, např. Velfloviců, Olbramoviců, Tausentmarků, Junošů, Negelů, Ruprechtů, Rotlevů, od Kamene, od Kokotů, z Chebu či Pilungů. První písemné zmínky o zdejších obyvatelích pocházejí již z třicátých let 13. století, což dokládá skutečnost, že zde byli usazeni ještě před vznikem Havelského města, na jehož vzniku se následně podíleli. Přibližně třetina zde usazených zámožných měšťanů rovněž pravidelně zasedala v městské radě.
Stavebně historické průzkumy i archeologické výzkumy postupně od šedesátých let 20. století odkrývaly dílčí střípky poznání této měšťanské zástavby. V průběhu výstavby městského opevnění na počátku třicátých let 13. století došlo podle jednotného urbanistického konceptu k vyměření domovních parcel a následovala výstavba věží v západních rozích parcel včetně průjezdu, který byl opatřen kamennými sedátka ve výklencích (sedilia). Věže měly zahloubené přízemí, které bylo zaklenuto žebrovou klenbou. Klenební žebra se opírala o konzoly zapuštěné do rohů místnosti těsně nad úrovní podlahy. Podlaha interiéru byla vydlážděna glazovanými dlaždicemi. Věže podle domu č. p. 403 mohly mít pět pater, ve třetím patře se nacházela pavlač. K věžím byly následně připojeny hloubkové zdi oddělující parcely a současně, či s malým časovým odstupem, potom jednotraktová obytní křídla či hloubková křídla situovaná do hloubky parcely.
Havelské město a především jeho jihovýchodní fronta mezi ulicemi Na Můstku, Rytířská, Havířská a Provaznická představuje zcela mimořádný doklad středověké měšťanské zástavby nově vysazené raně gotické čtvrti tzv. Havelského města. Jeho architektura je inspirována řezenským prostředím, ale na jeho faktické realizaci se účastnili místní stavební hutě dobře seznámené se soudobou architektonickou tvorbou a pracující i na mnoha dalších pražských významných objektech (např. Anežský klášter).
Je naprosto nepochopitelné, že tento zcela unikátní a ojedinělý architektonický skvost byl před více než dvaceti lety fatálně poškozen nepovolenou rekonstrukcí barokního paláce Hrobčických č. p. 401 a Wimmerova paláce č. p. 402. V jejím průběhu došlo k nenahraditelným škodám, v obou domech byly zbourány dělící zdi, otlučeny historické omítky, rozebrány stropy a do cihlových gotických zdí udělány nové průrazy. Rovněž došlo k vytěžení archeologických terénů bez potřebného výzkumu, včetně zásypů gotických sklepů. Nepovolené stavební práce v roce 2004 zastavilo až trestní oznámení a od té doby tato zcela mimořádná pražská památka v tichosti chátrá.

„Věžové domy jsou nejspíše inspirovány podobnými objekty v říšském městě Řezno, jelikož právě v průběhu 13. a první polovině 14. století byly kontakty mezi pražskými a řezenskými kupci nejintenzivnější.“

Havelské město vzniklo jako město ve městě nejspíše v průběhu třicátých let 13. století z pověření Václava I. a iniciativy lokátora Eberharda, horního podnikatele a pozdějšího mincmistra Království českého. Mělo vlastní právní i správní řád, ale záhy (1287) bylo právně sloučeno se Starým Městem.

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha, z.ú.