Květnové povstání 1945

(80 let)
V Protektorátu Čechy a Morava vypuklo povstání proti německým okupantům spontánně. Začalo v Přerově a pokračovalo na Železnobrodsku, Semilsku, Jilemnicku, Jičínsku, Novopacku. Své aktivity zvýšili partyzáni na Vizovicku a Zlínsku.

Koncem dubna 1945 sovětská a rumunská armáda díky Ostravské a Bratislavsko­‑brněnské operaci osvobodila část Moravy. Zpráva o smrti Hitlera 30. dubna 1945 vedla k otevřeným povstáním. Přerov povstal 1. května, když kdosi rozšířil zprávu o německé kapitulaci. Během povstání byla odzbrojována německá a maďarská vojska, moc přebíraly národní výbory. Prvního května povstala také Olomouc a okolní obce, ale zde tvrdě zasáhly jednotky SS. Povstalci sabotovali odvoz nebo likvidaci průmyslových zařízení a zásob z Ostravska, Vsetínska nebo Zlínska. Již 2. května povstal Nymburk, Poděbrady, Chlumec nad Cidlinou a Úpice. Města Semily, Železný Brod, Turnov, Jilemnice, Stará a Nová Paka, Příbram, Beroun a Vizovice povstala 3. května, 4. května Vsetín a Kladno. Památného 5. května povstaly Louny, Jindřichův Hradec, Rokycany, Klatovy, Domažlice, Praha a další města. Bezmála tisíc míst organizovalo protiokupační demonstrace, vyvěšovaly se vlajky ČSR, odstraňovaly německé nápisy, ničily orientační cedule. Docházelo k manifestacím, stávkám ve fabrikách, zabavování zbraní a jednání o převzetí moci na více než 120 místech Protektorátu.
Vojáci naší západní Československé samostatné obrněné brigády byli nasazeni při osvobozování Čech. Nebyla vyslána celá brigáda, ta obléhala Dunkerque, ale jen oddíl 140 mužů mjr. Aloise Sítka, který se připojil k 3. americké armádě a 1. května překročil u Chebu hranice ČSR. Do Prahy dorazil oddíl symbolicky až dne 12. května 1945, celá brigáda směla do Prahy až 28. května, bez jediného ostrého náboje.
Winston Churchill 30. dubna dopisem požadoval u amerického prezidenta Trumana osvobození Prahy západními spojenci. Ten odmítl, protože Sovětský svaz byl proti a trval na nepřekročení stanovené demarkační linie. V noci z 3. na 4. května Churchill opět žádal Eisenhowera o osvobození Prahy, ale plán zamítl sovětský generál Antonov s tím, že k útoku na Prahu se již chystá Rudá armáda. Pravdou bylo, že Sověti přípravy ještě ani nezahájili. Večer 4. května schválil americké osvobození Prahy Pattonův velitel generál Omar Bradley. Mezitím v noci z 4. na 5. května osvobodil 1. čs. armádní sbor spolu s Rumunskou královskou armádou a Rudou armádou Kroměříž. Pattonovy jednotky o síle 540 000 mužů začaly postupovat na Prahu. Milionová armáda maršála Schörnera nekladla Američanům takový odpor jako sovětským vojskům na Moravě. V hlavách Němců byl rozdíl mezi zajetím sovětským a americkým. Američané pronikli ke Kynšperku, osvobodili Chodovou Planou a Klatovy. V brzkých ranních hodinách 6. května zaútočili na Plzeň, kde den předtím vypuklo povstání. Kolem osmé ranní jednotky 16. americké obrněné divize zdolaly poslední německá ohniska odporu. Boje ale pokračovaly. Američané pronikli do Rokycan, Berouna, Strakonic a Písku. Sověti byli stále ještě 160 km od Prahy.
Obec Javoříčko byla od února 1945 základnou partyzánské skupiny Jermak­‑Fursenko. Z 9. na 10. dubna 1945 tu zastřelil opilý partyzán Grigorij Semjovič Litviško v myslivně Hildu Victorovou (spolupracující s místními), její dvě děti, zapálil usedlost, popravil dva Armény, kteří se k partyzánům té noci přidali, zastřelil Václava Dostála a starostu obce Veselíčko Františka Malíka, který s hasiči hasil myslivnu. Partyzán nebyl potrestán, oddíl jen opustil ves. Vyhláška z 3. května pro okres Litovel říkala, že za každého mrtvého německého vojáka zastřelí deset místních obyvatel. Když 4. května na hrad Bouzov dorazila část protipartyzánského komanda SS Egona Lüdemanna, asi 70 mužů, večer okolo 22 hodiny se střetl jeho průzkum s partyzány a přišel o tři muže. Lüdemann si v noci vyžádal posily. V 8 ráno 5. května s 225 muži vyrazil z Bouzova a obklíčil Javoříčko. Všech 38 českých mužů ­(15–76 let) bylo  zastřeleno, ženy byly vyhnány z vesnice. Z 34 domů se zachovala jen škola, jeden obytný dům, kaplička a stodola. Do oběda bylo hotovo.
V Praze vypuklo 5. května povstání. Počáteční nadšení vystřídala realita bojů s mnohem zkušenějšími a lépe vyzbrojenými Němci. Situace se rychle zhoršovala. Velitelství „Bartoš“ žádalo Američany o rychlou vojenskou pomoc. Rozkaz k postupu na Prahu ale nepřišel. Naopak, 6. května odpoledne Bradley Pattonovi zakázal další postup. Večer 5. května se začaly přesouvat ze Suchomast do Prahy jednotky 600. pěší divize Ruské osvobozenecké armády (ROA) genmjr. Sergeje Kuzmiče Buňačenka, známí jako vlasovci. Pražskému povstání díky chabé výzbroji hrozila katastrofa a vlasovci se ocitli v pravou chvíli na správném místě. Zabránili jeho krvavému potlačení. Obsazovali důležité opěrné body, uzly a opanovali velkou část Prahy i jejího předměstí. Výrazně pomohli pražským povstalcům na levém břehu Vltavy v oblasti Motola, Slivence a Smíchova. Po dvou dnech bojů s plně ozbrojenými jednotkami wehrmachtu a SS, podporovanými letectvem, padlo v Praze a okolí asi 150 vlasovců. Celkový počet byl ale mnohem vyšší, patří sem ještě 250 ubitých vlasovců NKVD po válce a v nejbližším okolí bylo pravděpodobně popraveno dalších 200 osob. Vlasovci sem ale nepřišli osvobozovat, jen se chtěli probít k Američanům. Pomocí pražským povstalcům si chtěli vylepšit pověst a zajistit volný průchod Prahou. Vlasovci během války stáli za mnoha zločiny, na konci války za vypalováním slovenských a moravských vesnic. Pokládat je za hrdiny není na místě. Z Prahy a okolí se začali stahovat 7. května, když se od nich Česká národní rada díky komunistům distancovala a bylo jasné, že Američané nedorazí. Málo se ví, že při jednání v Berouně 8. května dopoledne mezi Vlasovem, Buňačenkem a zástupci pražského odboje Buňačenko rozkázal, aby se dělostřelecký oddíl ROA vrátil do Prahy, kde o síle asi 800 mužů odrazil ze Smíchova útok jednotek SS, blížících se do Prahy z výcvikového prostoru Hradištko. K uctění památky padlých vlasovců vznikl na Olšanských hřbitovech pomník.
Praha jako těžiště povstání okusila vedle hrdinských činů i popravy a masakry. Například na Pankráci vtrhly Waffen­‑SS 6. května do domu č. 253, kde ve sklepě postříleli 35 civilistů, zachránilo se 12 lidí, kteří leželi pod mrtvolami a předstírali smrt. Poté Němci rabovali a zapalovali byty. V jednom z nich našli nemocného 68letého muže, kterého zastřelili. Ve vraždění civilistů pokračovali kolem 21. hodiny ve sklepě domu č. 254, odkud vyvedli 22 osob na zahrádky domu, kde 16 lidí zastřelili, z toho 6 dětí, 5 žen (1 těhotná) a 5 mužů. Jeden z mužů byl ubit pažbou pušky a 14leté dívce byly „vypíchnuty“ oči. Šest osob se zachránilo, když předstíralo mrtvé.
Od Drážďan zahájil 6. května 1. ukrajinský front maršála Koněva pražskou operaci. Operace se rozvinula také od Budyšína, Brna a Olomouce (2. a 4. ukrajinský front). Téhož dne večer přijela do Prahy americká vojenská delegace, která se setkala se zástupci velitelství Bartoš. Přivezla ale jen zprávu o německé kapitulaci a o tom, že Praze přijít na pomoc nemohou. Americká vojska do té doby obsadila asi 7 % tehdejší rozlohy ČSR a musela zastavit.
Během 7. května totiž dosáhla povolené demarkační čáry Karlov Vary – Plzeň – České Budějovice.
Česká národní rada i vojenské velení pražských povstalců uzavřeli 8. května dohodu o odchodu německých armád z města. Den předtím byla podepsána bezpodmínečná kapitulace Německa v Remeši. Nacisté opouštěli Prahu západním a jihozápadním směrem. Tankové jednotky Rudé armády osvobodily židovské ghetto a věznici gestapa v Terezíně. Sovětské bomby ale zabíjely také naše občany. Historikové napočítali 66 bombardovaných míst, nejhůře postižená místa byla Hrotovice, kde 8. května zemřelo omylem 114 občanů a 36 vojáků Rudé armády. Dalešice Sověti bombardovali 7. května záměrně a zemřelo tu 27 občanů.
Časně ráno 9. května pronikly předsunuté jednotky 1. ukrajinského frontu maršála Koněva ze severu a severozápadu do Prahy a ve víceméně již svobodném městě likvidovaly skromná ohniska německého odporu. V předvečer prchl K. H. Frank s rodinou a nejbližšími soukmenovci do amerického zajetí. Poslední větší akcí byl střet 12. května u Milína na Příbramsku.
K výčtu zabitých je nutno připočítat šest pochodů smrti, kterým padlo za oběť nejméně 930 vězňů a Židů.
České povstání si vyžádalo v Praze a jejím okolí asi 3 700 životů. Na venkově zahynulo dalších asi 8 000 lidí. V důsledku bojů o Prahu bylo zabito přes 300 vlasovců, 1 000 Němců a 692 rudoarmějců. Na osvobození ČSR z východu se podílelo 1 770 063 sovětských, 139 495 rumunských, 69 522 polských a 48 400 československých vojáků. Během pražské operace přišla 2. polská armáda o 96 padlých a nezvěstných, 1. čs. samostatný armádní sbor od září 1944 asi o 3 500 mužů a žen. Rumunská královská armáda měla od prosince 1944 padlých a nezvěstných 33 241 (většinou dezertéři). Ztráty Rudé armády byly celkem 139 918 vojáků. Při osvobozování západních Čech padlo 116 Američanů a dalších 235 jich zahynulo při leteckých operacích.. Nacistické krutosti vyvolaly na řadě míst stejně krutou odplatu domácího obyvatelstva na německých vojácích a civilistech.
Mementem zůstává, že v našem národě se našlo dost lidí, kteří byli ochotni ve jménu svobody obětovat své životy. Čest jejich památce!

Luděk Sládek, foto © Wikimedia Commons: archiv VHÚ