Prokopským údolím za památkami

Kam s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Prokopským údolím za památkami průmyslového dědictví

K historii pražského průmyslu přináší archeologie nezanedbatelné množství informací. Industriální památky mizí pod koly stavebních strojů, jsou bořeny a nahrazeny novostavbami či zvolna chátrají a mění se v ruiny, tedy nedobrovolně podstupují nenávratný proces archeologizace. Opětovně splývají s přírodou a stávají se její součástí. Proto nás asi nepřekvapí, že se můžeme vydat za památkami průmyslového dědictví do Přírodní rezervace Prokopského údolí.
Prohlídku Prokopského údolí začneme v historickém jádru Hlubočep. Ať již pojedeme vlakem a vystoupíme na zdejším nádraží či autobusem, z něhož vystoupíme na zastávce V Uličce, uvidíme rozsáhlý areál bývalé tvrze přestavěné do podoby zámečku s hospodářským dvorem. Pozdně středověká tvrz byla Jezuity barokně upravena a mezi významné držitele patřil např. císařský rada Pavel Michna z Vacínova. Hned za zámečkem se při hlavní Hlubočepské ulici rozkládá novostavba obytného komplexu, při jehož výstavbě byla odkryta jedna z největších a nejvýznamnějších archeologických lokalit spojených s přítomností nejstarších zemědělců na našem území. Zdejší archeologicky zkoumané sídliště je možno spojovat s kulturami s lineární a vypíchanou keramikou mladší doby kamenné, tedy s obdobím 6 až 5. tisíciletí před n. l.
Kdo má rád lidovou architekturu, obejde si ulicemi Pod Žvahovem, Ke Hřbitovu a Pod Útesy severní část historického jádra obce s některými dochovanými historickými usedlostmi. Při Dalejském potoce zřejmě v tomto prostoru sídlili v prvních stoletích našeho letopočtu Germáni, což opět dokládají nedávné archeologické nálezy, učiněné v průběhu přestavby jedné z usedlostí.
Nyní se vydáme po Hlubočeské ulici západním směrem po pravém (tedy jižním) břehu Dalejského potoka, až staneme pod úchvatnou stavbou severozápadního viaduktu Pražského Semmeringu (podle vysokohorské železnice mezi Vídní a Štýrským Hradcem) postaveného Buštěhradskou dráhou v letech 1870 až 1872. Odtud pokračujeme dále podél potoka, až spatříme do cesty částečně vysunutou monumentální budovu bývalého nádraží, jehož budova se dochovala v autentické podobě z roku 1872 včetně původního vybavení. Naproti nádraží přes koleje jižním směrem se původně nacházela od roku 1875 rozsáhlá vápenka a cementárna firmy Barta & Tichý. Jednalo se o jednoho z největších prvorepublikových výrobců stavebních hmot a keramiky v Čechách, který se v roce 1921 spojil s firmou Maxe Hergeta, jehož dědeček založil slavnou cihelnu na Malé Straně. Herget po zákazu výroby vápna na území Prahy v roce 1857 nakoupil zdejší pozemky, otevřel lomy a povozy dovážel zdejší vápenec na nedaleký Zlíchov. Objekt od sloučení firem nesl název Spojené pražské továrny na staviva (Prastav). Zanikl beze stop v osmdesátých letech minulého století a dnes je zelenou loukou. Směrem k potoku stála další významná továrna na výrobu a zužitkování kyseliny uhličité vyráběné z vápence absorpční metodou pálením v pecích. Byla postavena Karlem Tichým okolo roku 1900, později zvána Technoplyn a její hodnotné a slohově jednotné objekty byly zbořeny v rocen 2013, aby ustoupily doposud ne zcela realizovanému nevkusnému developerskému projektu bytovek „Trilobit“. Z továrny dodnes zůstala stát pouze nejvýchodnější část, kterou je bývalá funkcionalistická továrna Hydroxygen postavená významným architektem Františkem Albertem Librou. V moderní tovární hale se světlíky, citlivě situované do přírodního prostředí, se vyráběl od roku 1939 svářecí a technický plyn. V osmdesátých letech minulého století překvapivě unikla demolici a byla v roce 1989 zapsána na seznam nemovitých kulturních památek.

Industriální archeologie se začala formovat v padesátých letech minulého století pochopitelně v Anglii a původně do jisté míry amatérské snahy o dokumentaci a konzervaci zaniklých industriálních objektů se postupem času staly předmětem zájmu i profesionálních archeologů.

Nyní se vrátíme zpět k viaduktu a před ním se vydáme nalevo ulicí K Dalejím. Hned za mostem spatříme provozní budovu vápenky a cementárny Barta & Tichý a pokračujeme tentokrát po levém (severním) břehu potoka až k jezírku v opuštěném Prokopském lomu. Jezírko, které vzniklo výronem podzemní vody z puklin a krasových dutin, bylo v meziválečném období velmi oblíbeným výletním místem a přírodním koupalištěm. Od jezírka můžeme pokračovat dále až k ústí tunelu úzkokolejky o délce devadesáti metrů, který sloužil k dopravě vytěženého vápence z lomu do nedaleké vápenky firmy Barta & Tichý či na nádraží. Tunely vznikly v poslední čtvrtině 19. století a na některých místech vedli i ve dvou patrech nad sebou. Po dobrodružné cestě skrz skalní masiv projdeme okolo vojenského prostoru v bývalé podzemní továrně Junkers (s krycím jménem Kali), která byla založena v roce 1944 a určena pro výrobu leteckých dílů. Dokončena byla pouze jedna výrobní hala, po válce byla v areálu obnovena těžba vápence a od roku 1966 byl prostor vyhlášen za vojenský a znepřístupněn. Ještě než podejdeme trať, pohleďte napravo do lesního porostu, kde se pod neklidným terénem skrývá dnes zcela zaniklý komplex Dalejského mlýna, pocházejícího minimálně ze 17. století. Jeho areál byl zlikvidován v letech 1975 až 1988 v souvislosti s rozšiřováním sousedního vojenského objektu. Poté co mineme pamětní desku Jaroslava Foglara, dorazíme do Klukovic, kde můžeme zakončit výlet občerstvením v pivovaru Prokopák a vrátit se autobusem zpět do Prahy.

„Přes jisté první pokusy v sedmdesátých či osmdesátých letech minulého století se v našich zeměpisných šířkách tento trend výrazněji projevil až po roce 2000 a je dnes výrazním pomocníkem především při dokumentaci a záchraně mizejícího průmyslového dědictví.“

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha z.ú.