Přítomní: 0 čtenářů 0 mobilní
Přítomní: 0 čtenářů 0 mobilní
6. ledna 1977 (45 let)
Pravda a svoboda. Dvě prostá slova, která jsou však noční můrou každého totalitního režimu. V lednu 1977 začal v tehdejší ČSSR poprask.
Podstata vzniku Charty 77 byla vlastně velmi jednoduchá. Jestliže se totalitní Československo podpisem Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) v Helsinkách (1975) zavázalo k dodržování lidských a občanských práv, mělo by je v praxi také dodržovat. Zemím Východního bloku pod křídly Sovětského svazu šlo ale v Helsinkách spíš o dořešení územních a politických zisků vyplývajících z druhé světové války (např. uznání NDR, hranice na Odře a Nise). Lidská práva je nezajímala. V prosinci 1976 postupně začal vznikat text, který navzdory režimu vyšel 6.–7. ledna i v několika západních novinách. Za autory textu jsou považováni Václav Havel a Pavel Kohout. Oficiálně byl manifest označen za „protistátní, protisocialistické, demagogické a hanlivé psaní“ a jednotliví signatáři byli popisováni jako „ztroskotanci a samozvanci“. Profesor Jan Patočka, jeden z prvních mluvčích, se stal obětí následných represí, když v březnu 1977 po mnohahodinovém výslechu zemřel. Zhruba 1 200 podpisů převážně z Čech se objevilo pod Chartou do poloviny 80. let, do ledna 1990 jich bylo 1 883. Charta v průběhu let vydala celkem 572 dokumentů a sama ukončila oficiálně svou činnost na setkání mluvčích v Praze 3. listopadu 1992.
-babok-, foto © Wikimedia Commons
Zadejte Vaši emailovou adresu a zajistěte si tak aktuality z České republiky.
© 2024 Pražský přehled
Publikování či další šíření obsahu www stránek prazskyprehled.cz bez vědomí redakce není slušné a odporuje autorskému zákonu.
Často jsou tu zveřejněny také materiály třetích stran, kde jejich další šíření je možné pouze se souhlasem redakce KAM po Česku. Děkujeme za pochopení.
