Přítomní: 0 čtenářů 0 mobilní
Přítomní: 0 čtenářů 0 mobilní
(150 let)
Dobře se dnes káže feministkám a aktivistkám všeho druhu. Jestlipak ale tyto „liberální a moderní“ dámy vůbec vědí, kdo jim kdysi odvážně prosekal cestu? A byly by ochotné ji také podstoupit?
Františka Plamínková se narodila 5. února 1875 v Praze a po měšťance vystudovala Ústav pro vzdělání učitelek a učila v Táboře, Soběslavi a poté i v Praze. Povolání učitelky pro ni bylo zároveň životním posláním, kterému obětovala i osobní život. V tehdejší době až do roku 1919 totiž platil celibát pro učitelky, i když v mládí prožila vztah se studentem medicíny Vilémem Feyerem. Kromě pedagogické činnosti, které se aktivně věnovala až do roku 1924, se postupně angažovala jako novinářka publikující články o problematice ženských práv především v Časopise učitelek, Ženském obzoru a Ženské radě. Měla zásadní podíl na ženské emancipaci na sklonku Rakousko‑Uherska a v době Československa. Svým založením byla bytostná demokratka, humanistka se sociálním cítěním a rozsáhlými vědomostmi. V osobním kontaktu vynikala vtipem, šarmem a kvalitní argumentací. Německá okupace znamenala zvrat. Plamínková v září 1938 napsala kritický osobní dopis Hitlerovi, kde ho obvinila z národnostních i historických omylů. Odmítla po březnu 1939 zůstat na studijní cestě ve Skandinávii a vrátila se domů. Tím byl její osud zpečetěn. Perzekuce a několikeré zatýkání skončilo v době heydrichiády uvězněním v Terezíně a následně 30. 6. 1942 smrtí na Kobyliské střelnici.
-babok-, foto © Wikimedia Commons; ČTK
Zadejte Vaši emailovou adresu a zajistěte si tak aktuality z České republiky.
© 2025 Pražský přehled
Publikování či další šíření obsahu www stránek prazskyprehled.cz bez vědomí redakce není slušné a odporuje autorskému zákonu.
Často jsou tu zveřejněny také materiály třetích stran, kde jejich další šíření je možné pouze se souhlasem redakce KAM po Česku. Děkujeme za pochopení.
