Přítomní: 0 čtenářů 0 mobilní

Najdi akci

Kalendář akcí

Helena Koenigsmarková

Helena Koenigsmarková

Rozhovor s PhDr. Helenou Koenigsmarkovou, ředitelkou Uměleckoprůmyslového musea v Praze

Historička umění Helena Koenigsmarková (nar. 30. 8. 1947 v Plzni) pracovala v muzeu již před svým uvedením do funkce ředitelky jako kurátorka ve sbírce nábytku a kovů. Zabývá se zkoumáním středověkých kovových poutních odznaků a věnuje se problematice muzeologie. Jejími dalšími zájmy jsou, kromě práce, literatura, příroda a zvířata, zejména koně. V současné době jsou její největší radostí dvě vnučky.

Můžete, prosím, v krátkosti přiblížit hlavní činnosti Uměleckoprůmyslového musea v Praze, jehož jste od roku 1990 ředitelkou?
Uměleckoprůmyslové museum bylo založeno v roce 1885 Obchodní a živnostenskou komorou s ideou podpory a propagace uměleckého řemesla za účelem udržení jeho kvality ve vztahu k výrobě, ať již individuální nebo průmyslové. Dnes můžeme o tomto vztahu mluvit ve stejném smyslu a ještě přidat slovo design, kvalitní návrh. Velkou roli pak vždy hrála prezentační činnost, tedy popularizace a kultivace vkusu formou výstav, soutěží, přednášek atd., ale i tvorba specializovaného knihovního fondu v dodnes veřejně přístupné knihovně.

Před pěti lety proběhla zásadní rekonstrukce a obnova budovy muzea. Mohla byste zhodnotit přínos této rekonstrukce?
Nutnost rozšíření prostoru pro sbírky a práci s nimi vyvstala již po první světové válce, kdy se muzeum stalo významným kulturním faktorem při tvorbě nové identity Československa. Byly vypisovány soutěže na přístavbu na pozemku dnešní zahrady, tato snaha pak pokračovala v šedesátých letech, vždy to bylo ukončeno nepřízní politického vývoje. My jsme po roce 1990 pokračovali v této snaze a nakonec jsme v roce 2002 podávali dva projekty – výstavbu nového pracoviště s depozitářem mimo centrum města a revitalizaci historické budovy v centru, tak, aby vše vyhovovalo současným potřebám a standardům ochrany sbírkového fondu. Obě stavby se pak realizovaly nikoliv v návaznosti, jak byl záměr, ale zároveň v letech 2014–2017. Všechny sbírky i dvě třetiny zaměstnanců mají nyní komfortní podmínky na Praze 13, moderní stavba je v kategorii energeticky úsporných budov. Historická budova tak je plně využita pro prezentaci sbírek a služby návštěvníkům a samozřejmě s prezenčně fungující odbornou knihovnou.

Design a užité umění jsou v posledních letech hojně skloňované pojmy, jak to vidíte Vy?
Jak výše řečeno, je to naším obsahem od doby založení, design znamená původně návrh, zejména pro masovější výrobu, umělecké řemeslo znalost rukodělné výroby, užité umění je tím průsečíkem, kdy se z užitkového předmětu transformuje do kategorie umění – např. umělecké sklo, keramika, textil atd. My se věnujeme všem těmto polohám, které nelze všechny zahrnout do pojmu design. Ten je v posledních desetiletích synonymem spíš pro něco nového v této oblasti. Proto existují soutěže, přehlídky a ceny pro design, které upozorňují na vývoj v této oblasti a velmi souvisí s životním stylem doby.

Daří se Vám naplňovat vaše výstavní a umělecké vize v muzejních expozicích a výstavách?
V podstatě bych řekla, že se daří. Zásadní jsou samozřejmě stálé expozice, tu po dlouhé době první z roku 1985 jsme měnili v roce 2000 a 2005, pod názvem Příběhy materiálů, v roce 2018 jsme připravili soutěž na novou expozici s názvem Umění, život (Art, Life), která se bude týkat právě různých oblastí a rituálů života napříč stoletími a materiály. Bude zpřístupněna na začátku druhé poloviny roku a doufám, že tomu nezabrání opět nějaká karanténa či něco horšího… Naše sbírky jsou nesmírně bohaté, ale není to jen užité umění a design, ale třeba fotografie, to je jedna z našich nejvýznamnějších sbírek, zahrnující nejznámější české autory jako je Drtikol, Sudek, nyní i Josef Koudelka, ale mapující i ty méně známé. Ty právě často můžeme ukázat v malé výstavní Galerii Josefa Sudka na Úvoze, původně to byl jeho byt. Výstavy jsou výsledkem odborné práce našich či námi oslovených kurátorů, každý rok jsme připravovali četné zápůjčky na výstavy doma i v zahraničí, či prezentovali české užité umění a design v zahraničí. V Praze máme expozici Český kubismus v Domě u Černé Matky Boží v Celetné ulici, trojrozměrný kubismus je českým unikátem. Máme krásnou pobočku na zámku v Kamenici nad Lipou, kde jsou výstavy z fondu hraček, ale třeba i design nábytku v moderní expozici. Naše sbírky porcelánu jsou na zámku v Klášterci nad Ohří, který patří městu. Stálá expozice na soukromém zámku Nové Hrady u Litomyšle v duchu rokoka je též vybavena z našich sbírek.

Jakou měrou postihlo návštěvnost a zájem o činnost muzea neblahé covidové období?
Bylo to samozřejmě šokové období, zejména ten první rok, kdy byla celá společnost ochromena a opravdu se vše zastavilo, včetně osobního setkávání. Takže probíhala hlavně taková ta interní práce spojená se zpracováním sbírek, velmi těžko se plánovalo, posouvaly se projekty a jejich termíny, což zasáhlo i ty roky následující. V roce 2019 jsme měli mimořádnou návštěvnost i díky objevnému projektu o textilním návrháři a producentu Zikovi Ascherovi a jeho ženě Lidě Šílený hedvábník, ale i nesmírně populární výstavě Hana Podolská, legenda české módy a najednou zde bylo ticho a tma. Domácí návštěvníky pomalu získáváme zpět, jistě bude hrát roli nová stálá expozice. Doufám, že se postupně vrátí i zahraniční návštěvníci, kteří vždy tvořili tak 50% návštěvnosti. Ale příjem ze vstupného tvoří v našich rozpočtech významnou položku, jako u všech státních institucí. Ta mohla být použita právě třeba do tvorby výstavních projektů, publikací a dalších činností, a to chybí.

Děkuji Vám, paní ředitelko, za zajímavé odpovědi a přeji úspěšnou sezonu 2022.
Martina Jurová

Budova Uměleckoprůmyslového musea Expozice Plejády skla Český kubismus v Domě u Černé Matky Boží v Celetné ulici Výstava Hana Podolská Zámek Kamenice nad Lipou
Doporučujeme

Loading...