Přítomní: 0 čtenářů 0 mobilní
Přítomní: 0 čtenářů 0 mobilní
7. 12. 1856 (165 let)
Jeden z nejvýznamnějších architektů české secese Josef Fanta byl stavitel, návrhář nábytku, malíř, spisovatel, památkář a také mecenáš. Šíře jeho zájmů je obdivuhodná a ve všech se dokázal prosadit.
Narodil se 7. prosince 1856 v Sudoměřicích u Tábora a vystudoval architekturu na České technice v Praze. Byl přímým žákem a spolupracovníkem Josefa Zítka a Josefa Schulze. Absolvoval studijní cestu po Itálii, při které vytvořil řadu kreseb, s nimiž se zúčastnil výstavy Krasoumné jednoty. V počátcích své kariéry patřil k představitelům novorenesance, od začátku 20. století se stal předním architektem secesního stylu. Je autorem význačných budov a interiérů, k jeho nejznámějším stavbám patří pražské Hlavní nádraží, Mohyla míru na místě bitvy u Slavkova, dům Zpěváckého spolku Hlahol na pražském Masarykově nábřeží nebo budova ministerstva průmyslu a obchodu v Praze Na Františku. Zabýval se také rekonstrukcí památek, návrhy náhrobků, sgrafit a výzdobou interiérů. Roku 1900 mu byla udělena na světové výstavě v Paříži zlatá medaile za návrhy interiérů. Působil jako profesor středověké architektury na ČVUT, kde také získal čestný doktorát. Je autorem několika publikací, například díla O svérázu krojovém a bytovém. S manželkou Julií, významnou představitelkou ženského emancipačního hnutí, měl tři dcery a jednoho syna, který však padl za 1. světové války. Josef Fanta umírá v úctyhodném věku 97 let 20. 6. 1954. Pochován byl na Olšanských hřbitovech pod svým vlastním náhrobkem.
Alice Braborcová, foto © Wikimedia Commons
Zadejte Vaši emailovou adresu a zajistěte si tak aktuality z České republiky.
© 2024 Pražský přehled
Publikování či další šíření obsahu www stránek prazskyprehled.cz bez vědomí redakce není slušné a odporuje autorskému zákonu.
Často jsou tu zveřejněny také materiály třetích stran, kde jejich další šíření je možné pouze se souhlasem redakce KAM po Česku. Děkujeme za pochopení.
