Čech, Lech, Mech a další

Legenda o praotci Čechovi je jednou z nejznámější českých legend. Žil skutečně, nebo jde o pouhý mýtus? Někdo ale naše prapředky do Čech přivést musel.

Kronikář Kosmas ve své Kronice Čechů vylíčil naši zemi a dal vstoupit do dějin i praotci Čechovi. Příběh o Čechovi ale nápadně připomíná biblický příběh o Mojžíšovi a zemi zaslíbené. Zem nebyla pustá, Slované jen vytlačili Germány, kteří vytlačili Kelty a ti vytlačili jiné. Nejmenovala se Čechy, ale po keltském kmeni Bójů – Boiohaemum (Bohemia).
Praotcovské legendy najdeme doslova na každém kroku. Izraelité mají praotce Jákoba (zvaného Izrael), Řekové dokonce celý zástup praotců jako Hellén, Dóros, Aiolos, Íón a Achaios. Itálie měla za praotce Latina a Romula, Frankové měli Franciona a Gótové vůdce Gotha. Za praotce byli považováni také Teuton, Belgion, Norik a Bavor. Kosmas také opravdu nepsal o praotci Čechovi, ale o praotci Boemovi. Jména „Češi“ a „Čechy“ už ale znal, Češi byli našinci a Čechy zemí našinců.
Proč se říká Řípu Říp? Navzdory legendám je to označení předslovanské, přejaté ze starogermánského základu slova ríp (hora, skála), latinskou podobou je slovo rípa (břeh, svah, úbočí). Slované přejali jméno hory patrně od asimilovaných Germánů nebo germánských kupců, kteří považovali Říp za důležitý orientační bod na cestě do Prahy.
Podle Aloise Jiráska přivedl Čechy pod Říp praotec Čech s mladším bratrem Lechem. Podřipská rovina ale Lecha nezaujala, proto se se svým lidem vydal na východ. Kosmas ale o Lechovi neměl ani ponětí. Čecha a Lecha objevil až Jirásek v mladších pramenech. Jenom zamlčel, že Lech se vydal do původní vlasti, do Bílého Charvátska (dnešní Polsko), kde se stal praotcem Poláků. V některých jihoslovanských verzích legendy o praotcích se vedle Čecha a Lecha objevuje i třetí bratr Mech. V českých verzích roli Mecha plní bratr Rus, praotec Rusů. Historici se málokdy shodnou, v tomto případě jsou ale zajedno: Kosmas si příběh o praotci Čechovi domyslel.
Poslední otázkou zůstává, odkud praotec Čech přišel, kde ležela pravlast Slovanů?
Kosmas o tom ve své kronice nepíše. Konkrétnější byl ve 14. století český kronikář známý jako Dalimil. Čechovu pravlast umístil do Chorvatska. Zajímavé je, že v Chorvatsku opravdu existuje pověst o praotci Charvátovi, co přišel do své vlasti ze střední Evropy. Dalimil se ovšem mýlil, Čechové oklikou přes Chorvatsko do Čech nešli. Blíže pravdě byl ruský letopisec Nestor, který ve své Pověsti dávných let z 12. století určil za místo rozchodu Slovanů dolní tok Dunaje.
Podle archeologických nálezů lze s jistotou říci, že předkové Slovanů se řídce vyskytovali někde v jihoruských stepích od 2. tisíciletí př. n. l. Pod jménem Venedové (či Veneti) je kolem přelomu letopočtu zmínili i někteří starořímští dějepisci. V té době je ale nelze nazývat Slovany, spíše Praslovany. Nemluvili pozdější staroslověnštinou, víra a zvyky ještě nebyly ustálené. Zdá se být jisté, že některé skupiny Praslovanů sídlily i na našem území, říká se jim Protoveneti. Ovšem teprve v 5. století př. n. l. hovoříme o skutečných Keltech a před přelomem letopočtu o skutečných Germánech. Jako poslední se kolem roku 400 zformovali Slované a dali se do pohybu.
Migrovali do tří směrů: na západ, na severovýchod k severnímu pobřeží Ruska a na jih. Velkou část své kultury a zvyků utvářeli až během migrace. Teorie o pravlasti Slovanů mezi Dněprem a Vislou se zdá být pravděpodobná. Nezáleží na tom, zda ta či ona teorie posune střed pravlasti Slovanů o nějaké ty kilometry tam či onam.
Je však třeba dodat, že pravlast Slovanů mezi řekami Dněprem a Vislou nemá nic společného s dnešními státními útvary na tomto území.

Luděk Sládek, foto © AI redakce; 100+1