Kaván krajinář

(160 let)
David Kaván, chalupník z Víchovské Lhoty u Jilemnice č. 32, a Anna, roz. Kubátová (č. 22), měli tři děti. První se narodil 10. září 1866 František (po dědečku Kavánovi), poté Marie (po babičce Kavánové) a Jan (po dědečku Kubátovi).

Hluboce věřící rodina, která patřila k jednotě bratrské, ale v matrice byla vedená jako katolická, chtěla, aby se syn František stal knězem. Po absolvování jednotřídní veřejné školy v Křižlicích proto ve 14 letech přešel na doporučení učitele na hradecké gymnázium, kde se však nadchl pro malířství a sám začal malovat. Po maturitě se rozhodl pro studium malířství a roku 1889 odešel do Prahy na Akademii výtvarných umění, kde studoval u mistra Mařáka. Jeho spolužáky byli F. Engelmüller, A. Slavíček, V. Březina, J. Minařík, J. Panuška a O. Lebeda. V letech 1892–1893 se ve své tvorbě zaměřoval především na perspektivu. O prázdninách roku 1894 namaloval u své chalupy obraz „Podmrak“, který na Exposition Universelle 1900 v Paříži získal zlatou medaili. Kolem roku 1895 vrcholila jeho realistická tvorba. Odklon od realismu se projevil i odchodem z Akademie výtvarných umění (1896). Téhož roku v srpnu se oženil s Helenou, dcerou řemeslníka z Vysokého Mýta (zemřela v roce 1926). Podruhé se František oženil 31. 5. 1930 s Pavlínou, vdovou po příteli malíři Janu Šírovi. V té době pořádal řadu výstav a dostávalo se mu uznání. Návrat do Libuně představoval poslední období jeho tvorby. Jeho technika se zjednodušila a paleta se projasnila. Nejraději maloval krajinu v květu. V roce 1937 manželé koupili vilu v Dolní Kalné, kde měl František ateliér. Po zabrání pohraničí a zákazu malovat v okolí se však vrátil do Libuně. Krátce nato, 16. 12. 1941, František Kaván v Libuni zemřel na prudký zápal plic. Pohřben byl na místním hřbitově.

Luděk Sládek, foto © Wikimedia Commons, Archiv Muzea východních Čech v Hradci Králové; Luděk Sládek