Přítomní: 0 čtenářů 0 mobilní
Přítomní: 0 čtenářů 0 mobilní
(605 let)
Když vzplála husitská revoluce roku 1419, Jan Želivský se radikalizoval a s podporou chudých vrstev získal v Praze velkou moc. Svůj vliv znásobil v létě 1420, když křižácké vojsko Zikmunda Lucemburského oblehlo Prahu.
Město potřebovalo pomoc radikálních husitů, včetně táborských s Janem Žižkou. Po vítězné bitvě na Vítkově a ústupu Zikmunda se Praha vrátila k rozbrojům umírněných a radikálních husitů. V červnu 1421 čáslavský zemský sněm přijal Čtyři artikuly pražské a jmenoval zatímní zemskou vládu do volby nového krále 28. září 1421. Vláda stála na straně umírněných, i rytíř Jan Sádlo ze Smilkova. To fanatický kazatel těžce nesl. V červnu zorganizoval v Praze převrat a se svými přívrženci 30. června 1421 obsadil Staroměstskou radnici, přinutil konšely odstoupit a Novoměstská rada abdikovala taktéž. Poté Želivský spojil Nové i Staré Město pražské v jeden správní celek. Novou radu tvořilo 30 konšelů – laiků, bez zkušeností a Želivský se chystal na uchopení moci a odplatu svým odpůrcům. Po popravě Jana Sádla se umírnění husité začali bát o život. Postupně připravili Želivského o moc. Na radnici byl pak zajat, odsouzen a sťat 9. 3. 1422. Poprava se neutajila. Jeho stoupenci údajně nosili hlavu Želivského na talíř po městě. Smrtí krvavého kazatele skončila v Praze vláda radikálních husitů.
Josef Grof, foto © Wikimedia Commons
Zadejte Vaši emailovou adresu a zajistěte si tak aktuality z České republiky.
© 2026 Pražský přehled
Publikování či další šíření obsahu www stránek prazskyprehled.cz bez vědomí redakce není slušné a odporuje autorskému zákonu.
Často jsou tu zveřejněny také materiály třetích stran, kde jejich další šíření je možné pouze se souhlasem redakce KAM po Česku. Děkujeme za pochopení.
