Výšinné sídliště na Babě v Dejvicích

Kam s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Výšinné sídliště na Babě v Dejvicích
Oblast Bubenče a Dejvic byla v pravěku velmi intenzivně osídlena snad všemi známými kulturami, což dokládají početné archeologické výzkumy sídlištních i pohřebních areálů na tomto území. Proto nás nepřekvapí, že výrazné geomorfologické útvary byly využity k výstavbě opevněných výšinných lokalit či přímo hradišť. Vedle šáreckého hradiště byla opevněna i výrazná ostrožna na soutoku Vltavy s Litovickým (či Šáreckým) potokem na severním okraji dejvického katastru.

Když vystoupíme z autobusu na zastávce U Matěje, ocitneme se v západní části rozsáhlého opevněného areálu výšinného sídliště či hradiště zvaného Baba, odkud jsou známy početné a velmi intenzivní doklady sídlištních aktivit především z období kultury nálevkovitých pohárů ze staršího eneolitu (pozdní doba kamenná; 3.500 až 3.000 př. n. l.) a ze závěru střední, mladší a pozdní doby bronzové (mohylová a především knovízská a štítarská kultura – cca od 1500 až 800 př. n. l.).
Nejstarší archeologické nálezy z tohoto území získal již na konci 19. století Josef Antonín Jíra. Jednalo se především o depoty (hromadné nálezy) bronzových předmětů a slitků. Sídlištní aktivity kultury s nálevkovitými poháry (včetně jednoho hrobu) i kultury knovízské potom odkryl Ladislav Hájek v letech 1932 až 1938 při výstavbě kolonie funkcionalistických vil. Zásadní poznání potom přinesl rozsáhlý archeologický výzkum prováděný v průběhu let 1969 až 1978 v místě výstavby vilového sídliště Baba ve střední části původně opevněné plochy pracovníky Muzea hlavního města Prahy (Josef Havel).
Areál o rozloze téměř 10 hektarů byl na severu a severozápadě chráněn strmými svahy údolí Litovického potoka a na východě údolím Vltavy, přičemž jeho nejvyšší poloha (okolo 270 m n. m.) o sto metrů převyšuje její hladinu. Na západě bylo eneolitické sídliště chráněno soustavou příkopů a valů. Hlavní příkop o šířce sedmi metrů a hloubce dvou metrů přetínal ostrožnu napříč a přibližně patnáct metrů před ním probíhal druhý menší příkop o šířce tří metrů a hloubce jeden a půl metru. Tento příkop byl lemován žlabem pro zapuštění dřevěné palisády, která byla upevněna kameny se stopami ohně. Třetí příkop členil vnitřní plochu hradiště na dvě části. Dosahoval šířky téměř sedmi metrů a hloubky do dvou metrů. Po hranách ostrožny byly zachyceny pozůstatky palisádového opevnění a v areálu opevněného sídliště se nacházelo několik sídelních okrsků s doklady výrobních i sídlištních objektů, především jam. Mezi nejzajímavější objekty patřila bezesporu polozemnice (zahloubená stavba) o rozměrech 12,4 x 6,8 metru, která byla odkryta na akropoli. Jde o zcela ojedinělou stavbu, která svými parametry (80 metrů čtverečních) diametrálně převyšuje doposud známé a běžné objekty tohoto charakteru známé z našeho území, jejichž obytné plochy převážně dosahují maximálně 20 metrů čtverečních. Druhým mimořádným objektem je patrně rozsáhlá halová stavba tvořená systémem geometricky uspořádaných žlabů, jejichž délka přesahovala padesát metrů. Žlaby s výběžky byly okolo sedmdesáti centimetrů široké a až metr hluboké. Patrně se mohlo jednat o stavbu s významným kulturně­‑společenským či přímo kultovním účelem. Nálezy zvířecích kostí dokládají chov hovězího dobytka, prasat, ovcí i koz, kamenná drtidla souvisí s obilnářskou produkcí a textilní výroba je doložena nálezy přeslenů a tkalcovských závaží.
Mladší opevnění z doby bronzové v místech vstupní šíje na výšinu Baba bylo tvořeno mohutným příkopem s hradbou poskládanou z nasucho kladených kamenů, která se po své destrukci sesula do výplně příkopu. Nálezová situace zde dokládá násilnou destrukci hradby.
Opevněná lokalita na Babě byla v období kultury s nálevkovitými poháry na počátku první čtvrtiny třetího tisíciletí př. n. l. mocenským, hospodářským i kulturním centrem rozsáhlé bubenečsko­‑dejvické sídelní oblasti a nejinak tomu bylo i v období od přelomu střední a mladší doby bronzové i pozdní doby bronzové, kdy byla rovněž střediskem řemeslné výroby, obchodu a metalurgickým produkčním centrem, kde se přímo kov vyráběl či byl přetavován ze starších použitých kusů.
Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha, z.ú.