Věže staroměstského opevnění v Bartolomějské ulici

KAM s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Věže staroměstského opevnění v Bartolomějské ulici
Opevnění Starého Města pražského postupně vznikalo od třicátých do počátku padesátých let 13. století za Václava I. Jednookého a doba jeho výstavby se prakticky kryla s obdobím jeho vlády (1230–1253). Půdorys Starého Města pražského je dodnes velmi dobře patrný na mapách a rovněž i průběh jeho opevnění. Jeho pozůstatky jsou torzálně dochovány pod nynější zástavbou a dnes známe přibližně třicet torz odkrytých archeologickými výzkumy v různých okrajových částech města. Avšak na dvorech v Bartolomějské ulici dodnes stojí dvě gotické hradební věže prakticky v původní výšce.

Staroměstské hradby probíhaly na východní a jižní straně města přibližně v trasách dnešních ulic Revoluční, Na Příkopě a Národní, zatímco na severní a západní straně pochopitelně kopírovaly s určitým odstupem vltavský břeh. Hlavní hradební zeď byla 10 až 12 metrů vysoká a opatřená cimbuřím. Ve vzdálenosti 15 až 20 metrů před hlavní hradbou probíhala subtilnější parkánová zeď, před níž byl vyhlouben 25 metrů široký a až 8 metrů hluboký příkop. Hlavní hradba dosahovala šířky přes dva metry a byla pravidelně zesílena hranolovými věžemi, které vystupovaly do parkánu. Vzdálenost mezi věžemi činila přibližně 66 metrů.
Kromě stop v půdorysu města či jejich pozůstatků zjištěných archeologickým výzkumem nám o poloze opevnění svědčí rovněž názvy některých ulic. Patrně všichni již slyšeli o části odkrytého můstku přes staroměstský příkop v místě stejnojmenné stanice Metra, ale šťastnou souhrou náhod se nám do dnešních dnů dochovala až do výše druhého patra Havelská brána v domě č. p. 404 v ulici na Můstku či dvě hradební věže v bloku mezi Bartolomějskou ulicí a Národní třídou.
Průjezdem Kriminalistického ústavu v Bartolomějské ulici č. or. 4 (č. p. 314) zahlédneme 15 metrů vysokou třípatrovou věž, která byla dodatečně v pozdější době nazděna o čtvrté patro. Půdorys věže má 6 x 6,7 metru a šířku zdiva okolo 1,4 metru. Je kryta nízkou jehlancovitou stříškou. Nároží věže byla dodatečně zpevněna cihlovými opěráky a v průběhu 18. století byla věž zvýšena o jedno patro a z vnější strany k ní bylo z komunikačních důvodů přizděno okrouhlé schodiště.
V novověku sloužila věž k obytným účelům a po demolici okolní zástavby se dochovala prakticky uprostřed budovy bývalého policejního ředitelství, které bylo okolo věže postaveno v polovině 19. století. Ve věži uprostřed areálu měl být údajně před svým nuceným odjezdem do italského Brixenu v roce 1851 vězněn Karel Havlíček Borovský. Areál byl na konci 19. století rozšířen o dům situovaný k Bartolomějské ulici, který nahradil původní starší objekt, který přiléhal k věži na její východní straně. Věž, která byla ve špatném technickém stavu, měla být tehdy zbourána, avšak tehdejší veřejné mínění v čele s významnými historiky či architekty se postavilo zásadně proti demolici a dosáhlo nakonec zachování této ojedinělé památky. Když byla věž v roce 1903 nákladem 12 500 korun restaurována, na jejím poznání a dokumentaci se podílel významný architekt Antonín Wielh (1846–1910).
Jestliže první z dochovaných věží staroměstského opevnění si můžeme prohlédnout přes závoru z průjezdu do policejního dvora, druhou zahlédneme výhradně z oken okolních budov a nachází se na dvoře za domem č. p. 310 v Bartolomějské ulici č. or. 10. Obě zcela mimořádné kulturní památky jsou tedy dnes bohužel ukryty bez smysluplného využití očím zvědavých návštěvníků na dvoře kriminalistického ústavu a pražské kriminálky. Objekty jsou dodnes nevyužité a jejich smutný osud a nezájem vlastníků doprovází příhoda z devadesátých let minulého století, kdy na podnět zástupců památkové péče byla jedna z věží do výše prvního patra opatřena plechovou střechou, aby byly policejní vozy chráněny před opadávající omítkou.
Opevnění Starého Města fakticky ztratilo svůj účel v době založení Nového Města, kdy v prstenci okolo města vzniklo nové gotické opevnění, avšak hradební okruh dalších 400 let sloužil jako formální hranice mezi oběma městy a fakticky zanikl až v průběhu druhé poloviny 18. století, kdy byly postupně zasypávány příkopy a bořeny hradby. Dvě unikátní hradební věže ze 13. století ale dodnes stojí ve své původní výšce na dvorech za domy v Bartolomějské ulici.

Bartolomějská ulice vyhlášená jako sídlo „Pražské čtyřky“, Státní bezpečnosti či Služby kriminální policie a vyšetřování je nazvána od poloviny 18. století podle doposud stojícího barokního kostela sv. Bartoloměje (dříve zvána Benátská, Jeruzalémská či Horní Konviktská).

Nejstarší pojmenování ulice Benátská pochází od názvu domu Benátky situovaného v místě pozdějšího kostela. Dům byl sídlem prostitutek a během panování Karla IV. byl pro připomínku jejich nápravy změněn na Milíčův Jeruzalém podle kazatele Jana Milíče z Kroměříže (1320–1374).

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha, z.ú.