Pozůstatky Juditina mostu

KAM s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Pozůstatky Juditina mostu v klášteře křižovníků na Starém Městě

V prostoru dnešního Křižovnického náměstí situovaného na staroměstském konci Karlova mostu i přilehlého areálu kláštera křižovníků s červenou hvězdou s kostelem svatého Františka z Assisi máme jedinečnou možnost se seznámit s dalšími pozůstatky kamenného románského Juditina mostu. Jeho podobu i historii spojenou s osobou hlavního donátora českého krále Vladislava II. jsme si přiblížili minule. Dnes pozornost zaměříme na pozůstatky této unikátní stavby na staroměstském břehu.

Podobně jako na malostranském břehu se dochovaly velmi spektakulární pozůstatky Juditina mostu i v místě jeho vyústění na pravý vltavský břeh. K podobě a rekonstrukci staroměstské části Juditina mostu opět výrazně přispěl stavebně­‑historický a především archeologický výzkum. Fragmenty mosty odkryly již drobné sondáže Ferdinanda Josefa Lehnera a Jana Heraina na počátku 20. století v prostoru Křižovnického náměstí i vlastního kostela sv. Františka Serafínského. Ve druhé polovině padesátých let 20. století probíhala stavební obnova areálu křižovnického kláštera, během níž probíhala dokumentace a operativní průzkum nadzemních konstrukcí (Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů; Jan Muk, Jiřina Muková a Milada Vilímková) a v suterénu budovy probíhal i archeologický výzkum vedený Vladimírem Píšou.
Nejnovější informace pocházejí z dokumentace rozsáhlých výkopů v letech 2007 až 2011 souvisejících s generální opravou Karlova mostu (Zdeněk Dragoun, Jaroslav Podliska, Ondřej Šefců), které přinesly zásadní poznatky o komplikovaném terénním i stavebním vývoji staroměstského předmostí před jeho novodobou úpravou do dnešní podoby.
Staroměstské zakončení Juditina mostu dokončeného v roce 1172 prošlo zásadní proměnou na počátku padesátých let 13. století, kdy za krále Václava I. proběhla výstavba staroměstského opevnění podél vltavského břehu. Komunikace směřující z mostovky musela projít novou městskou hradbou a nad prvním mostním obloukem byla vztyčena mostecká věž, jejíž pozůstatky jsou dodnes dochovány v jihozápadním rizalitu křižovnického konventu vystupujícího ze západní fasády kláštera přímo na vltavském břehu.
V bezprostředním sousedství zakončení mostu vzniká klášter křižovníků s červenou hvězdou při kostele sv. Františka z Assisi. Základní kámen byl položen v roce 1252 a křižovníci se do tohoto prostoru uvnitř opevněného města přesunuli od kostela sv. Petra Na Poříčí, který v té době zůstal mimo opevněný prostor Starého Města. Na konci Juditina mostu vznikl mateřský klášter původního českého církevního rytířského řádu založeného svatou Anežkou Českou, který byl oblíbeným řádem posledních Přemyslovců. Během jednoho roku vznikl na západní straně nad řekou klášterní špitál, na který východním směrem k městu přiléhal halový dvoulodní špitální kostel sv. Ducha.
Současná barokní podoba kostela v podzemí, které dnes slouží Muzeu Karlova mostu, skrývá pozůstatky gotického kostela v podobě bohatě profilovaných svazkových přípor, patek pilířů a sloupů krátkého trojlodního kostela. Při prohlídce muzea můžete spatřit spodní část jižního gotického ústupkovitého portálu špitálního kostela, který vedl z chrámu přímo na Juditin most. Z něho jsou zde dochovány i původní úrovně vozovky v podobě kamenných dlažeb, z nichž mladší, z tmavě šedých diabasových kvádrů, pochází z úpravy mostu v sedmdesátých letech 13. století.
Největší dochovanou část románského mostu si můžeme prohlédnout vně stavby, když sestoupíme ze sníženého dvorku při jižní straně kláštera po schodišti přiloženému k jižní straně mostního oblouku na molo přístaviště lodí. Odtud v celé kráse spatříme kompletně dochovaný (na staroměstské straně patrně první) mostní oblouk vyskládaný z velkých kvádrů načervenalých železitých pískovců, včetně repliky kamenné skulptury vousaté hlavy muže zvaného Bradáč od sochaře Petra Váni. Originál této unikátní románské plastiky potom můžeme spatřit na nové kamenné nábřežní zdi u křižovnického kláštera, kam byl přemístěn při úpravách staroměstského nábřeží v polovině 19. století. Jde patrně o nejstarší vltavský historický vodoměr, tedy povodňovou značku měřící úrovně velkých povodní. Dosáhla­‑li vodní hladina vousů či nosu, býval čas na evakuaci, zatopení pleši představovalo extrémní povodeň.

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha, z.ú.