Pozůstatky Juditina mostu

KAM s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Pozůstatky Juditina mostu na malostranském břehu

Vltavu v blízkosti dnešního Karlova mostu bylo v raném středověku možno přeplout přívozy či klárovským brodem spojujícím podhradí Pražského hradu s kupeckými stezkami vedoucími východním směrem z pražské kotliny či pozdějším Ungeltem, centrem dálkového obchodu na pražském pravobřežní u Staroměstského náměstí. Patrně již v 9. a bezpochyby v 10. století zde vznikl dřevěný most. Jeho pozůstatky v podobě kůlů ojediněle nacházíme na vltavském dně a po jeho mostovce bylo dle písemných pramenů převáženo tělo sv. Václava ze Staré Boleslavi na Pražský hrad v roce 938.

Pozůstatky staršího dřevěného mostu byly odkryty při opravě Karlova mostu po povodni v roce 1890 a most navazoval na širokou dřevěnou komunikaci probíhající přibližně ve směru dnešní Mostecké ulice. Dřevěný most byl pochopitelně vystaven pravidelným povodním a po jedné z větších povodní v roce 1157 byl těžce poškozen. Proto bylo přistoupeno k výstavbě kamenného románského mostu, který byl dokončen v roce 1172. Podle kanovníka Pražského kostela Vincentia jej postavili královně Juditě, manželce českého krále Vladislava II., během pouhých tří let snad italští stavitelé, ale nelze vyloučit rovněž účast stavební huti pracující v té době na výstavbě Strahovského kláštera. Kamenný most mohl být inspirován vlastními zážitky Vladislava II. z tažení po severní Itálii, jehož se zúčastnil i třináctý pražský biskup Daniel I., který bývá rovněž považován za jednoho z možných hybatelů výstavby.

Judita Durynská (1135 – mezi 1210–1215), dle soudobého kronikáře Vincentia „paní vzrůstem a krásou takřka nad lidskou podobu vynikající“, byla druhou manželkou Vladislava II., dcerou durynského lantkraběte Ludvíka I. a matkou Přemysla Otakara I.

Iniciátorem a především donátorem stavby nepochybně byl Vladislav II., přičemž jeho žena údajně převzala nad jeho stavbou záštitu. I z tohoto důvodu most později dostal její jméno. Jednalo se patrně o nejstarší kamenný zaalpský most, jelikož byl stavěn ve stejné době jako most v bavorském Řezně. Dlouholetý systematický výzkum Zdeňka Dragouna a Ondřeje Šefců z pražského Národního památkového ústavu přinesl nesmírně zajímavé výsledky a především potvrdil skutečnost, že z mostu se nám dodnes dochovalo poměrně značné množství částí skrytých pod pozdější zástavbou obou břehů či pod vodní hladinou. Výraznou měrou k tomu přispěl i podvodní průzkum vltavského dna.
Most dlouhý 514 metrů s šířkou téměř sedm metrů měl pravděpodobně 20 pilířů, z nichž dnes známe polohu 12. Výška jeho mostovky byla o čtyři až pět metrů nižší než dlažba dnešního Karlova mostu. Zdá se, že byl postaven v modulu římské stopy a měl římské dělení, kde oblouky se směrem do centra řeky rozšiřovaly. Konce mostu původně nebyly opevněny a koncové věže jsou až výsledkem dostavby z poloviny 13. století spojené s výstavbou kamenného malostranského a staroměstského opevnění.
Dnes se zaměříme na dochované pozůstatky Juditina mostu na malostranském břehu, především tedy v severní frontě západního zakončení ulice U Lužického semináře a na severním okraji ostrova Kampa. Vynikající představu o podobě románského mostu získáme při návštěvě přízemí a suterénu renesančního Kotlářovského domu č. p. 77. Zde nalezneme dvakrát odstupňované kamenné zábradlí a obě varianty původní mostovky. Starší dlažba mostu z velkých plochých pískovcových kvádrů s vyjetými kolejemi od kol vozů byla po polovině 13. století o půl metru navýšena a zadlážděna tmavými diabasy. Most byl v této době rovněž rozšířen na obě strany právě o spodní partie odstupňovaného zábradlí. V suterénu objektu je vidět severní bok mostu z masivních pískovcových kvádrů. Kompletní mostní oblouk je dochován ve sklepě sousedního objektu č. p. 78 a částečně též v domě č. p. 82. Základ mostního pilíře byl archeologicky dokumentován na konci osmdesátých let 20. století přímo v korytě Čertovky u domu č. p. 85 a archeologický výzkum domu č. p. 515 na severním okraji ostrova Kampa odhalil v letech 2013 až 2015 pozůstatky základů dvou mostních pilířů. Pozůstatky dalších 12 pilířů následně zachytil potápěčský průzkum na dně řeky.
Most svou funkci plnil až do roku 1342, kdy byl fatálně poškozen velkou vodou. Proto v roce 1357 rozhodl Karel IV. o výstavbě mostu nového, který byl posunut o několik desítek metrů jižněji proti proudu řeky. Pozůstatky starého románského mostu, především velké kvádry z železitých pískovců, byly prakticky v úplnosti rozebrány a částečně ve formě druhotně použitého stavebního materiálu použity při výstavbě mostu nového.

„Další pozůstatky Juditina mostu nacházíme i na staroměstském břehu, kde jsou ukryty v areálu kláštera křižovníků na konci Karlova mostu, těm však budeme věnovat pozornost někdy příště.“

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha, z.ú.