Přítomní: 0 čtenářů 0 mobilní
Přítomní: 0 čtenářů 0 mobilní
(475 let)
Povinnost zřetelně se odlišit od obyvatelstva nařídila židům církev poprvé na IV. lateránském koncilu roku 1215. Jednalo se o barvu nebo výrazně zvětšené části oděvu (manžety, límec, okruží) nebo o konkrétní znamení.
Znamení bývalo ve tvaru kolečka, v Anglii to ale byly desky desatera, srdce v Německu nebo řecké písmeno tau t na Sicílii. Nejrozšířenější barvou byla žlutá, méně pak zelená, bílá a červená. V českých zemích to byl původně bílý či žlutý klobouk, od 14. století čepec. Počátkem roku 1551 bylo z nařízení císaře Ferdinanda I. Habsburského zavedeno, že židé musí nosit žluté kolečko s prázdným středem daného tvaru i velikosti. Vše v duchu dobové protižidovské politiky, navazující na předchozí i pozdější nařízení nošení označení židů. Následné nařízení císaře Leopolda I. z roku 1670 předepisovalo židům nosit krejzlíky, které působily zastarale a židy na veřejnosti zesměšňovaly. Pozdější nařízení Marie Terezie (1750) zavedlo žluté soukenné proužky. Od roku 1781 byli na 160 let židé díky osvícenským reformám císaře Josefa II. osvobozeni od nošení potupných znamení. To skončilo za Protektorátu Čechy a Morava. Židé starší šesti let museli v důsledku protižidovských opatření a v souladu s nařízením z 19. září 1941 nosit na svrchním i spodním oblečení, na levé straně prsou, pevně přišitou žlutou hvězdu s nápisem Jude. Tuto potupnou segregaci ukončila až kapitulace Německa v roce 1945.
-lgs-, foto © Wikimedia Commons
Zadejte Vaši emailovou adresu a zajistěte si tak aktuality z České republiky.
© 2026 Pražský přehled
Publikování či další šíření obsahu www stránek prazskyprehled.cz bez vědomí redakce není slušné a odporuje autorskému zákonu.
Často jsou tu zveřejněny také materiály třetích stran, kde jejich další šíření je možné pouze se souhlasem redakce KAM po Česku. Děkujeme za pochopení.
