Jan Řezníček

Svoboda je mu nade vše
rozhovor s Janem Řezníčkem
Český herec Jan Řezníček (*1990) vystudoval herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Během studia i po škole hostoval na brněnských scénách, ve Zlíně a Ústí nad Labem. V roce 2017 se vrátil do Prahy a působí ve svobodném povolání v několika pražských divadlech.

Během své herecké kariéry jste prošel již mnoha divadelními scénami, neuvažoval jste se někde tzv. usadit?
Samozřejmě uvažoval. Vše jsem tak nějak směřoval k tomu, abych se usadil v Praze. A má to jednoduchý důvod. V Praze jsem se narodil a vždy tak nějak žil. Samozřejmě jsem se musel na pár let trhnout z domoviny do Brna a posléze do Zlína. Ale tak nějak jsem věděl, že to takzvané usazení bude v Praze. Umím žít i jinde. Zkusil jsem si to. Ale proč nežít tam, odkud pocházím, že ano. S Prahou jsem spokojen. A pokud jsem pochopil otázku nesprávně a bylo více na mysli to, jestli jsem nechtěl někde zůstat v angažmá, tak nechtěl. Volná noha je ta svobodná noha.
V současné době máte za sebou premiéru hry Jeppe z vršku v Divadle Na Jezerce. Je pro Vás tato inscenace v něčem výjimečná?
Rozhodně ano! V mnoha věcech. Jeppe je moje první titulní role od doby, kdy jsem skončil školu například. Tu jsem skončil už před nějakou dobou. Dále je výjimečná v tom, že v ní hrají samí výjimeční herci a herečky. A také je pro mne velice výjimečné a je mi ctí, že roli Jeppeho mi Jan Hrušínský nabídl, vzhledem k tomu, kdo Jeppeho hrál před 60 lety v Národním divadle /pozn. redakce: byl to Rudolf Hrušínský st./.
Účinkujete nejen v divadlech, ale jste obsazován i do televizních seriálů. Co pro vás tato herecká zkušenost znamená?
Zkušenost před kamerou a na jevišti je pro herce a jeho povolání potřebná. Je podle mne vítáno, aby herec byl co nejvíce zkušený. Ale je to zároveň dost jiná práce. Přece jen na tom jevišti je to tady a teď a nikdy jindy a vždy jinak.
Začal jste se se věnovat i dabingu a moderování, rozšiřujete tedy postupně své pole působnosti?
Rozšiřuji. Moderování u mne není úplnou novinkou. Ostatně jsem to dělal už na JAMU. Ale dabing ano. To je pro mne novější disciplína, kterou se snažím zdokonalovat už nějaké dva nebo tři roky. Přemýšlím, jak bych to ještě mohl rozšířit. Možná toto stačí, když to budu dělat pořádně a dobře. Snad se zadaří.
Inspirujete se v herecké tvorbě i osobním životě nějakými osobnostmi?
Spíše se inspiruji tak všeobecně vším, co mi přijde inspirativní. Ať už je to jednotlivec nebo třeba situace nebo cokoliv jiného.
Děkuji Vám za rozhovor a přeji v osobním a profesním životě mnoho úspěchů i radosti.

„Celkově se nepovažuji za umělce, jsem prostě jenom herec.“

Alice Braborcová, foto © Divadlo Na Jezerce