Umění jako svědectví a hledání naděje

V minulém vydání tohoto časopisu jsme připomněli 80. výročí konce 2. světové války a návrat lidických žen z koncentračního tábora Ravensbrück. Jejich příběh však zahrnuje i pozoruhodný aspekt lidské tvořivosti v nelidských podmínkách, schopnost vyjádřit nevyslovitelné prostřednictvím umění.

O tom, že v prostředí tohoto koncentračního tábora pro ženy, kde bylo lidské bytí redukováno na pouhé přežívání, se umělecké vyjádření stalo jedním z mála prostředků, jak si zachovat důstojnost a vnitřní svobodu, se tolik neví. Lidické ženy se snažily v sobě tu kulturu nenechat zemřít, protože to bylo to poslední, co jim zbylo a co jim nikdo nemohl vzít. Vytvářely drobné rukodělné práce, psaly básně, zpívaly a samozřejmě i přejímaly tvorbu svých spoluvězeňkyň.
Zvlášť silné byly pro řadu z nich básně knihovnice, sociální pracovnice a antifašistické odbojářky Anny Kvapilové (1905–1992), které si lidické ženy předávaly a pamatovaly do konce svého života. Nina Jirsíková (1910–1978), která sice nepocházela z Lidic, ale stejně jako lidické ženy dokumentovala nelidské prostředí tohoto obzvláště brutálního místa genocidy kresbou a uměleckou tvorbou, byla povoláním umělkyně a v KT Ravensbrück organizovala i recitace poezie, a dokonce nastudovala se spoluvězeňkyněmi Máchův Máj, který uvedla 1. května 1944.
„Pro člověka, který tam byl, je lágr stále skutečný,“ napsala ve svých memoárech. Stejně tak i lidické ženy, kterých nacistické peklo přežilo pouze 143, si po návratu v roce 1945 s sebou přinesly traumatické vzpomínky. Některým z nich se ale také povedlo zachovat i ty drobné artefakty, které v táboře vytvořily, tiché svědky jejich vzdoru a touhy po životě. Tyto předměty, často vyrobené ze zbytků a provizorních materiálů, představují specifickou formu svědectví. V jejich tvorbě je zachyceno nejen strádání, ale paradoxně i momenty solidarity a lidského souznění.
Lidická sbírka umění Památníku Lidice letos v létě v Lidické galerii představí dvě výstavy, které poprvé reflektují tvorbu lidických žen a jejich spoluvězeňkyň. První, nazvaná Co nad námi leží stínem jak černý mrak, představuje videoinstalaci srbské umělkyně Marty Popivoda, která obrazově propojuje záběry z pietního území s historickými záběry a zachycuje svědectví poslední lidické ženy Jaroslavy Skleničkové (1927–2024) v autentické recitaci básně Anny Kvapilové. Druhá výstava Jsme trosečníci na puklé skále představuje autentické předměty vytvořené v KT Ravensbrück lidickými ženami a jejich spoluvězeňkyněmi, včetně několika kreseb Niny Jirsíkové ze sbírek Památníku Terezín.
Tyto artefakty nejsou jen historickými exponáty, ale především doklady o síle lidského ducha v nejtěžších životních situacích. Po válce Nina Jirsíková zakreslila pochod smrti z KT Ravensbrück na obyčejnou automapu. Zasklenou a v rámu ji naleznete v naší druhé výstavě, která si jako ta první půjčuje ke svému názvu verš z básně Anny Kvapilové. Obě výstavy budou přístupné v Lidické galerii od 12. června do 9. listopadu 2025.

foto © Tereza Havlínková; Marta Popivoda; Historická sbírka Památníku Lidice

Lidická sbírka umění – Památník Lidice
Lidická galerie, Tokajická 152, 273 54 Lidice
t    +420 312 253 702
e    info@lidice.art
f    www.facebook.com/lidice.art.collection
i    www.instagram.com/lidice.art.collection
www.lidice.art | www.lidice­‑memorial.cz