Nová scéna Národního divadla

Za poklady pražské architektury
Nová scéna Národního divadla
Areál dostavby Národního divadla je situován v prostoru mezi historickou budovou ND a klášterem sv. Voršily, na jižní a severní straně ohraničeném Ostrovní ulicí a Národní třídou. Karel Prager zde dokázal vystavět drahokam naší kulturní scény i chloubu československé architektury.

V okolí Národního divadla se nenacházel volný prostor a bylo tak třeba bourat, aby se mohla uskutečnit plánovaná dostavba nových budov. V roce 1959 došlo k demolici Kaurových domů, tvořících součást Národní střídy. Byla vypsána soutěž, kterou v roce 1964 vyhrál se svým návrhem Bohuslav Fuchs a jeho kolektiv. Tehdy však zadání ještě nepopisovalo divadelní budovu, ale spíše společenskou. Dnes bychom požadavek vystihli spíše výrazem multifunkční. Architekt Bohuslav Fuchs však v roce 1972 zemřel a jeho kolektiv se práce vzdal. Práci na dostavbě převzal tým Pavla Kupky, Iva Loose, Jany Hrdličkové, Bohumila Blažka a Markéty Lierové. Tou dobou se již jednalo o tři budovy. Ve dvou z nich byly technické provozy, které nemohly být umístěny v historické budově a nepočítala s nimi ani budova Bohuslava Fuchse. Dnes je obě můžeme vidět z náměstí Václava Havla. V roce 1980 bylo naprosto zřejmé, že bude potřeba někoho, kdo zvládne práce na dostavbě ve stanoveném termínu. Ten byl určen na 18. listopadu 1983, tedy ke stému výročí Národního divadla. Dvě budovy již byly prakticky hotové, ale ta s průčelím do Národní třídy nikoliv. Na jejím místě stála jen mostová konstrukce. Tím, kdo měl dostavbu zachránit a režim tak ušetřit ostudy, byl Karel Prager. Kromě působivého návrhu totiž jako jediný z oslovených architektů nijak nezpochybňoval možnost dokončení do stanoveného data. Měl na to 1,5 roku a dostal zcela nové zadání. Mělo jít konečně o divadlo, ale podmínkou bylo využití stávající konstrukce, která se už na místě nacházela. Prager se při konstrukci budovy rozhodl využít systému FEAL, který umožňoval zavěšení obvodového pláště z kubánského hadce, což je hornina podobná mramoru. Bylo prakticky nutné ho využít, jelikož ho Československo obdrželo velké množství, pravděpodobně výměnou za traktory. Avšak plášť neměl dostatečné akustické vlastnosti. Z Národní třídy do sálu pronikalo příliš mnoho hluku a bylo třeba to vyřešit. Prager přišel s velmi odvážným řešením, se kterým mu pomohli Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová. Pro obložení Nové scény bylo použito 4306 tvarovek ze sklárny Kavalier v Sázavě nedaleko Benešova. Prager tak dosáhl nejen akustických vlastností, které potřeboval, ale i unikátního vzhledu. Průčelí budovy se naopak sestává z velkých tabulí determálního skla Conex, rovněž vyrobeného sklárnou Kavalier. Interiér budovy je stejně neopomenutelný jako její plášť. Smaragdově zelený obklad působí luxusním dojmem. Již od pokladny se vine točité schodiště, které zdobí světelná plastika od Pavla Hlavy a Jaroslava Štursy. Prochází dnešní kavárnou, která se chlubí unikátním kazetovým stropem, jenž vrcholí ve skvostném foyer sálu. Vstupní prostory divadla i kavárna jsou veřejnosti přístupné a vybízí k seznamování s Pragerovou tvorbou.

Petra Matznerová, foto: © autor