Gotická tvrz a středověké osídlení Chodova

KAM s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Gotická tvrz a středověké osídlení Chodova

Ještě v závěru šedesátých let minulého století byly Chodov a Litochleby malebnými vesničkami daleko za ruchem velkoměsta. Vše se dramaticky změnilo připojením obou obcí ku Praze v roce 1968 a následovala výstavba sídliště Jižní Město v průběhu sedmdesátých let dvacátého století, kdy Litochleby zanikly prakticky beze stopy pod kruhovým objezdem na dnešním Litochlebském náměstí a panelovým sídlištěm. Podobný osud potkal i historické jádro Chodova s výjimkou unikátně dochované chodovské tvrze.

Chodov poprvé vstupuje do písemných pramenů již v roce 1185, kdy vyšehradská kapitula pozvala „chodovské kmety“, nejspíše svobodné sedláky ze zdejších dvorů, jako svědky při řešení majetkových sporů. Unikátně dochovaná kruhová tvrz vznikla na přelomu 13. a 14. století v místě původního nejstaršího Chodova dvora (či Hodova dvorce) z iniciativy blíže neznámého šlechtice, který však měl bezpochyby vřelý vztah ke křižáckému řádu Strážců božího hrobu sídlícího v Praze Na Zderaze. Jeruzalémští rytíři zderazského konventu v roce 1334 získali k Chodovu další pole od vyšehradského kanovníka Jindřicha a v roce 1349 jim byla odprodána i jeho zbývající část. Chodov potom vlastnili až do husitských válek.
Na poznání tvrze a jejího hospodářského zázemí měl zásadní vliv archeologický výzkum, který v letech 1970 a 1971 realizoval Václav Huml z Muzea hlavního města Prahy. Výzkum vyvolala pochopitelně připravovaná výstavba sídliště, respektive v této první etapě především výstavba komunikací. Omezená archeologická sondáž byla významným způsobem doplněna i použitím tehdy doposud nepříliš používané nedestruktivní geofyzikální metody (odporového měření) za účelem zjištění průběhu stavebních konstrukcí či dalších anomálií pod terénem bez nutnosti archeologického výzkumu.
Výzkum postupně zdokumentoval unikátně dochovanou kruhovou gotickou tvrz o průměru 32 metrů vymezenou obvodovou hradbou o šířce až 1,7 metru. Areál byl obklopen vodním příkopem o šířce 10 a hloubce 4,5 metru a dvěma rybníky. Výzkum rovněž zachytil dvě studny a nástup přes vodní příkop vedený přes most, z něhož byly odhaleny základy pilířů z žulových kvádrů. Vstup byl veden od západu dodnes částečně dochovaným hrotitým portálem věžovité brány. Vlastní kamenné fázi tvrze nepochybně předcházela starší zřejmě dřevohliněná stavební etapa, což dokládá existence staršího souvrství z průběhu druhé poloviny 13. století, do něhož byly nejstarší odkryté kamenné části tvrze zapuštěny. Na štíhlou věžovitou bránu severním směrem navazovala palácová dispozice zakončená dalším, zřejmě věžovitým objektem.
Archeologický výzkum prozkoumal částečně i pozůstatky rozsáhlého hospodářského dvora, který se nacházel severozápadně od kruhové tvrze.
V průběhu husitských válek zabírá Chodov pražská obec a dvůr s tvrzí získává pražský husita Janek Puškař. Během 15. století se v držbě střídají další významné pražské patricijské rodiny Žďárští z Chrástu, Osovští z Adlaru či Muchkové z Bukova. Na počátku třicetileté války je Chodov v držení významného rodu Michnů z Vacínova, avšak dvůr i tvrz byla v roce 1648 vypálena a pobořena bavorským vojskem. V roce 1676 získal Chodov klášter sv. Mikuláše na Starém Městě pražském, v jehož držení byl až do roku 1728. V této době byla tvrz i dvůr upravena do podoby jednopatrového barokního zámečku. Poslední úpravy proběhly po roce 1801 z iniciativy pražského měšťanského a podnikatelského rodu Korbů z Weidenheimu, kdy byla v rámci klasicistní přestavby zbořena vstupní věž, a vzniklo dnešní arkádové nádvoří. Ve dvacátých letech 20. století je chodovský dvůr i tvrz prodán pražské obci.
Na počátku sedmdesátých let musel hospodářský dvůr ustoupit hlavní páteřní komunikaci (dnes Tűrkova ulice), podobně jako pozůstatky zástavby historického jádra obce. Chodovská tvrz však naštěstí zůstala na svém místě a v letech 1984 až 1989 byla rekonstruována podle projektu Miroslava Buriana. Dodnes tedy máme možnost navštívit tento zcela mimořádný objekt, který se stal kulturním a společenským centrem chodovského sídliště s parkovou úpravou v okolí.
Podařilo se tak zachránit ojedinělého reprezentanta gotických vodních tvrzí s centrální kruhovou dispozicí s vnitřním nádvořím, který patří mezi učebnicové příklady nejstaršího horizontu vesnických feudálních sídel na kruhovém půdorysu v českých zemích.

Chodov měl v roce 1970 4 400 obyvatel žijících v 890 domech, převážně v historických usedlostech či vilových koloniích ze třicátých let 20. století na jihozápadním (okolí dnešního Švandrlíkova náměstí) či východním okolí historického jádra (okolí dnešní Dunovského ulice). V roce 1980 již měl Chodov 33 000 obyvatel a přitom domů (panelových) přibylo necelých tři sta.

Litochleby (Ľutochlebi) ležící původně přibližně 600 metrů jihovýchodně od Chodovské tvrze jsou poprvé zmiňovány v roce 1326 v majetku vladyky Ondřeje. Shluk vesnických usedlostí okolo čtvercové návsi zanikl beze stopy.

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha, z.ú.